Je to tady.

Skoro každý směřuje celým školním rokem praktický  k prázdninám. A když už jsou za námi ty vánoční a pak i ty velikonoční, každý už očekává jen ty jedny, ty nejlepší. Dva měsíce volna, které si dovolují jen letní prázdniny. A těší se na ně každý.
Lidi, ale vlastně nikdy neví, co chtějí. V létě chtějí zimu a líbí se jim představa zdobení stromečku a dostávání dárku, protože už mají na konci srpna plná zuby horka, léta a prázdnin. O vánocích, když už má být teplo a všude je bílo zase všichni chtějí léto, koupat se, jet k moři a na dva měsíce se zbavit školy.
Ze začátku je všechno úžasné a všichni říkají jak by radši měli šest měsíců volna a šest prázdnin. A nikdo mi nechce věřit, že by je to nebavilo. Že by je nebavilo šest měsíců nic nedělat. Ano zní to moc fajn, ale po třech měsících by nás to všechny nudilo. Nevěděli by jsme, co tu celou dobu dělat. Vím, že ta škola testy všechno okolo není zrovna velká sranda, ale je to náplní celého života a je to náš program a bez něj by jsme nevěděli co dělat. Nic by jsme totiž nemuseli a ne každému by se to líbilo.
Prázdniny jsou super, ale myslím, že nám dva měsíce stačí. I ty tři by byli super, ale to by mi stačilo.


Já osobně na tyhle prázdniny (stejně jako na všechny ostatní prázdniny v mém životě) žádné plány nemám a vidím to tak, že budu plánovat týden dopředu jinak žádné mít nebudu. Jediné co vím, že jedu k moří, ale to je všechno. Pak už jenom vím co bych dělat chtěla, ale vím, že než to naplánuju, dva měsíce budou zase pryč a já si budu celý rok vyčítat, že jsem to nestihla a místo toho jsem seděla doma četla si, cvičila, dívala se na filmy, psala ,pekla a pak žrala jako nikdy předtím. Nejsem moc člověk co si plánuje co všechno udělá, ale když se mi za tyhle prázdniny povede aspoň polovina co chci, měla bych ze sebe samé fakt radost a po nocích bych si tleskala. Ale vím, že k potlesku asi moc důvod mít nebudu. Ale budu dělat všechno pro to, abych to zvládla, protože až se mě někdo zeptá co jsem dělala o letošních prázdninách, nechci říct, že jsem jen seděla doma, chci totiž říct kde všude a s kým jsem byla a co všechno jsem prožila. Tak mi držte palce a já je budu držet vám.

 

 
 

 

kde to žijeme.

Žiju ve světě, kde slušnost a laskavost je mimořádnost. Ubližovat je normální a omluva je jen něco, co nestojí za plýtvaní slov. Tam kde je pomáhat vzácné.
Žiju tam, kde nikdo není dokonalý a každý má své chyby, ale lidi tohoto světa ty chyby netolerují a sami svoje vlastní chyby nevidí.
Žiju tam, kde humor nezná své hranice a smích lidí dokáže člověku neuvěřitelně ubližovat. Tam kde ukazování svých schopnosti a dokazování si sobě, že něco umíš je vytahovaní. Tam kde je každá upřímnost lidí drzost.
Tam kde děti nejsou opravdové děti, ale fakani co chtějí rychle dospět a myslí si, že děláním věci pro dospělé jsou originální a jakkoliv úžasní. Tam kde už je každý sobec. A lidi jsou jen chabé náhražky a špatné úkazy, jsou to loutky chtějící se změnit, ale tenhle svět jim to nedovolí jen tak, změní je svět. Ten tě muže změnit  nebo spíš zkazit Mění nás k horšímu. Horší něž jsme byli. Mění, kazí náš svět. A my jen přihlížíme.

To nejlepší.

Tenhle článek asi nezaujme úplně každého, ale budu ráda za váš názor.
Každý člověk má nějaký zájem a jeho to zcela jeho volba. Já si vybrala tanec. A vybrala jsem si zrovna né lehký tanec. Ale obdivuju i jiné tance. Obdivuju americké pouliční machry točící se na hlavě, černochy, kteří svým tělem zatančí něco co nikdo nechápe, ale nejvíc obdivuju baletky. Balet, který jsem si sama vybrala. Není to nic lehkého, ale když umíš je to něco krásného. Obdivuju lidi, kteří si šli za svým a s baletem na podiu něco dokázali. Obdivuju baletky jak snadno točí piruety, skáčou nepochopitelné skoky a jen tak si stojí na špičkách. A i když to vypadá, že je to pro ně bezbolestné, je to bolestné a to docela hodně. Jaké úsilí jim muselo dát se to naučit, ale nejen úsilí, ale i čas. Už jen když se podíváte na ty sedřené vypracované nohy, je na nich vidět velký kus práce. A ať už jsou z toho jakkoliv zničení, mají radost z toho co dokázali, Dokázali něco co jen tak někdo nedokáže, co se jen tak někdo nenaučí a co jen tak někdo nezvládne. Chápu, že většina nemáte proč je obdivovat, ale já mám. Já je mám obdivovat za hodně. Za to co ze sebou dokázali, protože vím jaké úsilí dalo mě, abych dokázala aspoň to něco málo co umím a proto si nedokážu představit co oni museli dělat proto, aby dokázali to, co umí. A že to co umí, je dokonalé.

Zase zpátky!

Uvědomuju si, že většina neví proč zase zpátky, ale abych to stručně vysvětlila, je to už můj druhý blog.
V prvním jsem po roce pokračovat nechtěla a tak jsem se rozhodla založit nový. Není vůbec hotový, ale to bude časem. Já prozatím budu doufat, že se vám moje články a příspěvky budou líbit a budete je s radostí číst. Že vás budu zajímat a každý článek vás aspoň trochu zaujme a třeba i potěší. Třeba i povzbudí v tom, že v něčem jste stejní a doufám, že všechny články se vám budou líbit a budou na vás působit pozitivně.
I když moje články nejsou vždy úplně pozitivní, doufám v to, že se vám budou líbit.
A když vás téma článku nebude nějak zajímat, zkuste si ten článek aspoň přečíst a jakkoliv zhodnotit, protože mi to udělá velkou radost.
A jestli se ptáte proč jsem se vrátila? Chybělo mi to. A moc. Nevěděla jsem co dělat v pátek večer a celé víkendy. Nad čím mám ve volné chvilce přemýšlet a čím si mám udělat radost a hlavně kde vypsat všechny svoje nápady a proto, jsem se rozhodla začít znovu a proto doufám, že ty moje nápady vás budou zajímat a líbit se vám. Tak vám přeju krásné počtení mých článků.