Podceňování?!

Podceňování, věc, která mi v přehnaném množství u lidí vadí a hlavně, když je křivé a člověk si to neuvědomuje. Já sama sebe, asi jako každý, také dost podceňuju a dost, i když hodně lidí mi říká, že si takzvaně „ v dobrém slova smyslu věřím“. Jak jsem, ale už řekla, ve velkém množství to je mučící, ještě u člověka, na kterém vám záleží, ono tu zrovna u takového člověka mrzí.  Já mám takové dva druhy podceňování a to ještě rozděleno, ale jen malinko:

-Sama sebe. Když člověk podceňuje sám sebe, nemůže na sobě vidět vůbec nic dobrého. Je to něco jako kdybychom se viděli začerněně, hlavně si člověk, kvůli tomu podceňování sama sebe nedokáže uvědomit ty svoje dobré vlastnosti. To všechno dobré a hezké co je v něm. To čím dělá lidem radost, to za co ho lidi milují a co s tím ten dotyční udělá? Zazdí to. Popře, že v něm něco tak dobrého je a možná, že to je lidem jedno, ale možná to lidem vad. Třeba jim to vadí z důvodu, že je to štve a irituje, a nebo možná proto, že jim na člověku záleží a oni neví, jak víc mu dokázat, že je dobrý. Když to člověk někde uvnitř sebe hrozně moc popírá.

 A, nebo tu jsou případy, kdy se člověk podceňuje úmyslně. Ví o sobě, že jsou dobří, aspoň v něčem a říkají věci typu:“ Vůbec jsem ti nepomohl, jsem hrozný, dneska mi to vůbec nesluší, v tomhle vypadám hrozně, neumím nic“ a tak dále, jen kvůli tomu, aby lidi zaujali a lidi jim to popírali a sypali na ně jen samou chválu a dokonalost samu. Ale v tomhle už ta dokonalost není. Ve lhaní lidem o sobě.

-Druhé lidi. Podceňovat druhé není taky žádná krása. Je jedno jestli si věříš nebo se také podceňuješ, ale ubližovat lidi tímto způsoben je hnus. Shazovat lidi a vytýkat to všechno dobré a vnucovat jen to špatné. A věřte nebo ne, když vám to říkají lidi okolo, tak tomu začnete věřit. Je jedno jestli se podceňujete, takhle začnete ještě víc a jestli to vůbec neděláte, tak s tím začnete. Přestanete věřit v to dobré ve vás a uvidíte to černé.

A proto, si myslím, že sem tam sebe za něco pochválit, říct si sám sobě něco hezkého, a nebo jen nezavrhnout to dobré dovnitř sebe, je vlastně někdy pomoct k tomu, se z tohohle všeho úplně nezbláznit.