Všichni známe ze svého dětství aspoň jednu pohádku úplně
nazpaměť. Pamatujeme si, jak nám jí rodiče a prarodiče vyprávěli, pojí se nám
s tím různé vzpomínky jako se vším. Žila jsem svět plný princezen,
mluvících žabiček, které jsou zakleté v okouzlujícího prince, který vás
bude milovat a vy ho a bude krásný a bohatý a vy spolu budete žít do konce
života. Proč? Protože základem pohádky je dobrý konec. Konec, který dětem
ukáže, že všechno dobře dopadne. Že i ze slizké žáby muže být díky jednomu
polibku krásný princ, který vás udělá šťastnou a všechno ostatní, už je
absolutně jedno.
V dětství nám byly pohádky vyprávěny a když už jsme
všechny věty dokázali přelouskat sami, četli jsme si je mi sami, nebo jsme se
aspoň snažili. Drobnými prstíčky jsme jezdili po stránkách, ukazovali na
obrázky a obdivovali krásné komnaty, dlouhé plesové šaty, krásné kytky,
dortíčky a všechno co jsme si ve své dětské představivosti dokázali představit.
Ale tyhle představy dávno vymizeli, když jsme zjistili kde vlastně
žijeme. Šťastné konce nejsou a většinou ani začátky ne. Všechno si s námi
zahrává a největší problém není to, že naše životní láska je žába a já jí musím
políbit, pro šťastný život. „..a žili spolu ŠŤASTNĚ až do smrti..“ Proč to není
nikdy tak jednoduché. Proč nemůžeme žít svou pohádku s jistotou hledající
v téhle větě.
Bylo hezké, žít do dětství, věřící v to, že vyrosteme
taky do krásného světa, najdeme šťastný konec s jistotou v této větě.
A nejistotou vyrůstat sem. Do světa, kterému do dnes nerozumí, je plný
nenávisti, násilí, zla a vůbec né věcí jako v pohádkách. Ano bylo naivní
si v dětství myslet tohle, ale vysvětlete malé holčičce, která touží být
stejně krásná jako princezny, že svět je ve skutečnosti jiný.
Co muže být naše jistota je, že „ Všechno končí dobře a když
ne není to konec“ Dokud nás život neskončí jako pohádka šťastně a
s dokonalým princem po boku, nebudete to konec. Dokud budeš pohádkář své
vlastní pohádky a ze svého života si uděláš pohádku. Buď pohádkář svého života,
ale nejen svého, ale i malých dětí a dospělých, kteří přestávají věřit, že
konec je šťastný!
Proto nechme žít pohádky a buďme jejími pohádkáři, aby
dětské sny, hráli barvy radosti a šťastných konců a ne nočních můr, které se
schovávají pod postelí. Vyžeňme ze života malých dětí zlo, stejně jako
v pohádkách. Buďme pohádkáři, co dělají šťastné konce.
Krásný článek! :)
OdpovědětVymazatDěkuju!:)
VymazatMoc hezký článek,tvoje příspěvky mě vždy donutí přemýšlet... taky bych nevěděla jak vysvětlit dítěti,že prostě realita je jiná... :)
OdpovědětVymazathttp://gilraen-camellie.blogspot.cz/
Děkuju, to jsem ráda, že to lidi takhle no, nutí:) Jo asi je to dosti složité:)
VymazatPřekrásný článek...mám ráda tyhle články, které donutí člověka přemýšlet ...:) Obdivuju tě že dokážeš něco takového , tak hezky napsat! http://adele-seven.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatDěkuju mockrát, i když nevím, jestli je za co obdivovat, ale děkuju moc!:)
VymazatJe to takový dost pesimistický, nevím, jestli si to zamýšlela takhle napsat nebo se to snažíš na konci otočit v lepší věc. Já si myslím, že "jaký si to uděláš, takový to máš" a podle toho se všechny naše pohádky odehrávají. Asi nemám ráda svalování odpovědnosti a viny na svět, na lidi, na systém...
OdpovědětVymazatZrovna dneska jsem postla motivační článek, tak i tam se můžeš kouknout, co si tak obecně myslím. :)
www.infinitetreasure.blogspot.cz
Článek nemá opovrhovat našim světem, i když o tom tak mluvím, je to prostě pohádkové povídání, vzpomínání a možná trochu zděšení. Pesimismus není rozhodně můj styl, takže to napravím a článek si určitě přečtu!:)
VymazatJe to skvěle napsané, je tedy fakt, že já nikdy na princezny nebyla, a spíše jsem fandila medvídkovi Pů (tomu uplně prvnímu ne od disneiho) stejně tak jako dětem z bulerbinu a malému princi, takže v podstatě mě malý princ připravil na sobce, opilce, a další špatnosti světa :D Ale ten poslední odstavec! :)
OdpovědětVymazatDěkuju, to je moc moc roztomilé:D:)) děkuju moc!:)
Vymazat