neděle 16. listopadu 2014

Nedělní odpočinek 1.1- SOMETIMES IS BAD TIMES

Poslední dobou jsem neděli docela vynechávala, protože nebylo o čem psát a tak mi přišlo stupidní plácat do sebe věci, které ani mě samotné nedávají smysl a nic pro mě neznamenají. Takže jsem poslední dobou nic nepsala, zatímco teďka to bude celkem hustý, protože je dost věcí, o kterých si chci povídat a nechci je dávat do samostatného článku, protože mi přijde divné, psát v článku jen o svým problémech a to celkem otevřeně, a navíc, proto mám neděli, takže snad vám nevadí, že dnešní článek bude o mě. Pojďme na to!




Začínám si všímat, že se všichni okolo mě hrozně mění. Že lidi, které miluju se mi ztrácí a vypařují se ode mě pryč a já neznám důvod. A lidi, kteří zbyli, těm nerozumím. A oni nerozumí mě. Prostě se bojím si s nima povídat. Je to jako nějaký začarovaný kruh, který se okolo mě rozprostil a nikoho nechce pustit dovnitř a ty co miluju odhání. Nevím, jestli to je mnou, nebo snad, že se ti lide prostě jen mění a já jsem nějaká pomalejší a zůstávám na jednom místě. Možná je to tím, že se ve škole bavím tak s třema holkama a ostatní okolo mě, jsou samí kluci, protože si už odjakživa nerozumím s holkama tolik co s klukama. A holky se kterýma se bavím, to už jsou prostě holky, kterým fakt věřím a nebo ty, se kterýma si jen povídám a nic osobního jim neříkám. Prostě mám kluky, a příjdu si, že teď snad ze všemi ztrácím řeč. Že zatímco se všichni smějou, já se snažím chápat. Upřímně? Nejde to, jako bych měla zamlženou mysl.

Poslední dobou se mi zdají hrozně divné sny. Pořád jsou s těmi samými lidmi, které tak dobře znám, ale pokaždé jsou o něčem jiném a vždycky když se probudím, přijde mi, že mi nějak zvláštně zasahují do budoucnosti nebo se mi aspoň snaží otevřít oči. Vážně těm snům totiž nerozumím. Přijdou mi, že jednou se v ních děje, to co nechci a když už jsem vzbuzená, v mojí hlavě nějak pokračují a dotvářím si je, tak jak chci, aby pokračovali. Prostě si domýšlím své šťastné konce.

Slova. No možná to znáte, ale je spousty slov, které chci říct a vždycky jsem se nějak držela, abych je nevypustila a teď, když je chci říct, bojím se. Otvírám pusu, ale nevychází žádný zvuk, protože se bojím věcí, které by se děli po tom, co by slova přestala vyplňovat prostor a vznášet se spolu vzduchem. Proto ty slova plní hlavu a mám pocit, že za chvíli praskne. Teprve pak ty slova, asi půjdou ven. Asi to chce nějakou třešničku na dortu. Tak honem, já na ni už čekám.

Už nám začíná to období, kdy mě břáška budí tím, že chce mermomocí psát dopis Ježíškovi, takže jsem si řekla proč ne, je to roztomilé, dělám to ráda a za tu jeho radost mi to doopravdy stojí. Když jsme dopsali jeho dopis od shora až dolů plný neskutečného množství dárku a upřímně i zbytečností, otočil se na mě a zeptal se " A Natálko, co chceš k Vánocům ty? Musíme ti přece napsat dopis, aby Ježíšek věděl, co ti má donést"A já jsem se nad tím tak zamyslela a řekla si, že vlastně není nic po čem, bych nějak extra toužila, Že od té doby, co jsem zjistila, jak to s Ježíškem je doopravdy, pro mě začali být Vánoce, kdy jsem s rodinou a je to skvělý čas, se skvělou atmosférou a jídla, kterého se nejde nepřejíst. A že od té doby, očekávám pod stromečkem naprosto trošku, protože vše co potřebuju mám. A když jsem tak uvažovala, zjistila jsem, že by bylo pár věcí, které bych chtěla. Ale nenapsala jsem je. Proč? Protože jsem se bála je napsat. Tím jak jsem starší a zjistila jak se věci mají, zjistila jsem, že když si představím, jak to rodiče čtou a nedokážou mi nadělit, to co tam mám, protože vím, že to co chci, by mi nenadělili, ani o normálních Vánocích, natož o těhlech, kdy předěláváme celý byt, nedokázala jsem to tam napsat. Nejen protože vím, že to nemá cenu, protože to stejně nedostanu, a nevadí mi to, chápu to, ale nenapsala jsem to tam hlavně proto, že jsem věděla, že by to rodičům bylo líto. Vždycky jim je líto, když nám nemůžou dát to co třeba k Vánocům chtěla a nedokázala jsem dát za okno dopis s tím, že tam bude napsaná věc, která  mi je jasná, že nedostanu a ještě způsobovat rodičům ten pocit, že to prostě dítěti nadělit nemůžou. To bych prostě nedokázala, takže jsem letos odevzdala svůj dopis se šesti slovy " Ať jsme všichni šťastní a spolu" a dala ho za okno s radostí, že tohle je splnitelný dárek.

No a když už jsme u těch vánoc, konečně, jsem si udělala škrtací kalendář. Dělali jsme ho spolu s bráchou, který se ke mě, chtěl hrozně zapojit, takže je to spíš taková roztomilá forma, kde psal čísilka on, které obtáhl po mě a všechny významné situace, které nás v prosinci čekají, napsal taky on a to tím způsobem, že to po mě obtáhl. Není to žádné mistrovské dílo, ale je roztomilé a mě se to líbí a brácha je z toho nadšený a já jsem ráda, že už ho konečně mám, můžu škrtat dny, dostávat se pomalu do vánoční nálady a odpočítávat dny do všech dnů na které se těším:)

No a zítra nás aspoň nečeká škola, a máme celý dlouhý den volna. Takže si ho všichni hezky užijte. Já se budu hezky učit:D


Tak to je za tuhle neděli všechno, vím že toho je opravdu spusta, ale snažila jsem se to co nejvíc narvat do odstavců, aby se to líp četlo, pokud to někdo dočetl až do konce. 
Ale chci se zeptat, jestli vám vyhovují takhle dlouhé články, jestli se třeba někdy můžu víc rozepisovat nebo už je tohle moc, to mi klidně napište do komentářů. 
Hezký zbytek neděle. 
Natali♥


13 komentářů:

  1. Veľmi pekne napísané. Myslím, že nie si sama, ktorá sa takto cíti. Ja sama sa cítim často podobne. Stále dúfam, že sa to zlepší, ale nie som si tým už taká istá. Možno stačí zmeniť uhol pohľadu....vážne je to na zamyslenie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc:) Myslím, že v tomhle pocitu nikdo nikdy nezůstane sám, protože se najde vždycky někdo, kdo se cítí stejně. Možná stačí, se na to chviličku dívat pozitivně a jinak, přesně tak:)

      Vymazat
    2. + keď máš ešte niekoho , kto ti rozumie alebo min. ťa vypočuje, hneď sa zdá všetko ľahšie :)) Nie je zááč :)

      Vymazat
  2. Vím jak se cítíš, mám to dost podobné s lidmi okolo sebe, rozumím si s pár lidmi a od ostatních se snažím být co nejdál, nechápu je a oni zase nechápu mě, a buď se to změní nebo je na čase se na to podívat uplně jinak, a třeba najít nové lidi...
    Ach Vánoce, máš pravdu u nás to vždycky fungovalo hlavně o té atmosféře, a o tom že se sejde skoro celá rodina, a ty dárky? To už je jen třešnička na dortu, hlavně u nás se prostě pořád hraje na Ježíška protože, furt jsou nějaké nové přírůstky do rodiny, a když už ne tak se člověk aspon musí tvářit na dárky strašně překvapeně :D
    Jinak piš takové delší články, tím že máš strašně čtivý styl psaní to člověk přečte a ani neví jak! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tomu někdo rozumí a nejsou to celé jen moje výplody.. U nás jsou taky pořád přírustky, ale mě to nevadí, protože si stejně pořád hraju na to, že za oknem je Ježíšek:D
      Děkuju, to mě moc těší, budu teda psát delší články, pokud budu moct:)

      Vymazat
  3. Napísala si to krásne a tak trocha ťa aj chápem ako sa cítiš. Zažívala som niečo podobne, ale neskôr som spoznala nových ľudí s ktorými si veľmi dobre rozumiem, tak dúfam, že niečo take sa stane aj tebe :)
    A čo sa týka Vianoc, tak ja proste milujem tu atmosféru, ten pocit, keď sme celá rodina pokope, ale keď sedím, prikritá dekou pri okne, s horucou čokoládou a sledujem ako vonku sneží♥
    http://sabiadis.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc:) Já v to taky budu doufat:)
      Přesně na to se těším nejvíc, jen doufám že ten sníh opravdu bude!♥

      Vymazat
  4. moc pěkně napsané :) úplně tě chápu, měla jsem také podobné období ....
    ve škole jsem se vždycky bavila tak jenom s dvěma holkama, se kterýma jsem si plně
    rozuměla, ale většinou spíš s klukama si rozumím víc, ani nevím proč :D
    na Vánoce se už hrozně těším, pomalu začínám cítit tu atmosféru
    a to jediné, co si přeji na vánoce, je, aby se mi splnily ty mé největší sny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:) Jak z pochvalu, tak za pochopení:) Já taky absolutně netuším proč:D
      To jsou podle mě ty nejkrásnější přání!:)

      Vymazat
  5. Dneska si mi vykouzlila obrovský úsměv na tváři. :) Tvoje skromnost při psaní dárků mě tolik překvapila a potěšila zároveň. Věř mi, že i já si těmito fázemi prošla a že spoustu let jsem ani pořádně neříkala, co chci, protože jsem se jednoduše bála upustit uzdu své fantazii. Letos jsem si to ale vynahradila, napsala jsem doopravdy seznam...ale s tím pocitem, že nejsem k žádné věci tak emocionálně spjatá, že mi nebude líto, když něco z toho (nebo většinu) nedostanu. Dokonce se s částí mého wishlistu hodlám pochlubit na blogu. :)

    Jsem moc ráda za tvojí mladou dušičku, hrozně mi mě připomínáš, když jsem byla v tvém věku. A prosím, neber si to špatně, nechci ze sebe dělat nějakou doospěláckou ženskou, jen v prostě v naší generaci je každý rok znát. :)

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a zároveň nemáš zač:) Jsem ráda, že jsem vlastně dokázala něco takového.:) Možná, že si napíšu seznam dárku, jen tak sama sobě pro radost:) Na tvůj wishlist se moc těším:) Špatně to určitě neberu, jsem ráda, za tvůj názor:)

      Vymazat
  6. Krásný článek :)
    Ani jsem nevěděla, že máš brášku. Roztomilé, docela ti ho závidím.. :\ =D
    Mě rodiče taky většinou nemůžou nadělit to co bych si přála. A proto už si poslední dobou nic moc nepřeji. Vlastně.. Většina věcí se ani za peníze koupit nedá.. :\ :)

    Jinak, tyhle dlouhé články se mi moc líbí a musím přiznat, že tenhle dlouhý, který je o tobě se mi četl líp než nějaký na ten typ. myšlenky. :)

    http://blogilateskaty.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:)
      No někdy není co závidět, ale roztomilí je:D :)
      Myslím, že vánoce jsou hlavně o té atmosféře, ne o dárcích:)
      Děkuju za radu, budu se snažit, je dát na blog více:)

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥